Všiml si ten Zelený skřet, že nebýt jeho, tak Ukrajina Patrioty nepotřebuje? Jo, blbá otázka.
Ukrajinské ozbrojené sily nemajú drony s optickým navádzaním s takým dlhým dosahom, ani drony s kumulatívnou hlavicou s hmotnosťou 5-6 kg, čo je potrebné na vytvorenie takého poškodenia, akú tvrdí ruská strana,“ uviedlo ukrajinské velenie.
..........................................................................
Bleskovou technickou evolucí procházejí i drony, které na Ukrajinu posílají čeští dobrovolníci. Začátkem září do Doněcké a Záporožské oblasti dorazila zásilka kvadrokoptér vybavených optickým vláknem, díky němuž jsou imunní vůči ruským rušičkám.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/drony-opticke-vlakno-ukrajina-spark-spolek-darek-pro-putina.A250912_095603_zahranicni_aha
Zpověď ďábla
Úryvek z eseje Partha Unnava: "Ďábel je liberál".
Miluji, když spolu lidé válčí. Ten oheň, ten hluk, ten způsob, jak se do sebe pouštějí, jako by na tom záleželo.
Ale po pravdě? Takový chaos mě už začal nudit.
Je užitečný, to ano. Ale není elegantní. Je předvídatelný, ale příliš hlučný. Vždycky jsem dával přednost tiššímu druhu dobývání. Takovému, při němž si poražení ani nevšimnou, že prohráli. A než si toho nakonec všimnou, uplynou celé generace – a ještě k tomu jim to někdo musí prozradit.
A právě v tom spočívá krása toho, co jsem vykonal tentokrát.
Neudělal jsem z nich otroky silou. Jen jsem je naučil bát se bolesti.
Stačilo lehké postrčení, sotva slyšitelný šepot:
„Má snad láska bolet?“ „Není utrpení důkazem, že je něco špatně?“ „Proč by měl být růst obtížný?“
A z tohoto semínka vyrostl ten nejkrásnější převrat hodnot:
Pohodlí se stalo pravdou. Křehkost ctností. A nehybnost sebeúctou.
Začalo to ve školách. Kde jinde kazit kořeny než tam, kde jsou mladí ještě tvární?
Nemusel jsem rušit nároky. Stačilo, aby je začali vnímat jako nevlídné.
Říkali tomu spravedlnost. Říkali tomu rovnost.
Ve skutečnosti však jen snižovali laťku, až o ni nebylo možné zakopnout.
Nazývali to inkluzí, ale byl to jen první závoj – měkký, hřejivý a otupující.
Ne iluze vytvořená lží. Ale iluze vytvořená pohodlím.
Děti přestaly prožívat neúspěch, a tak se přestaly učit.
Učitelé přestali opravovat chyby, a tak žáci přestali naslouchat.
A rodiče – ach, rodiče... Ti se začali omlouvat za to, že po svých dětech chtějí něco obtížného.
Pozoroval jsem je, jak vyjednávají s batolaty, vyděšení při představě, že by mohli působit přísně.
Nevšimli si, jak se z jejich světa vytrácí smysl. Necítili, jak se pod nánosem laskavosti pomalu stahuje lidská duše.
Mysleli si, že se vyvíjejí, že to je pokrok.
Ve skutečnosti však vyměňovali tíhu pravdy za měkký terapeutický polštář.
V té době jsem už téměř nemusel nic dělat. Sami dělali tu práci za mě.
Jen jsem ustoupil stranou a obdivoval to své mistrovské dílo.
Otázku: „Co je dobré?“ nahradili otázkou: „Při čem se cítím bezpečně?“
Otázku: „Co je skutečné?“ nahradili otázkou: „S čím souzním?“
Jazyk se kroutil jako mokré lano.
Přísnost se stala násilím. Objektivita útlakem. Jasnost hrozbou.
A to všechno – úplně všechno – ve jménu péče.
Nikdy jsem netlačil. Nikdy jsem nic nevyžadoval. Jen jsem nabízel možnosti.
Místo pocitu studu, který člověka zušlechťuje, jsem jim dal rostoucí sebevědomí.
Místo odolnosti získané obtížemi a překonáváním překážek jsem jim dal iluzi vlastní osobnosti zabalenou do módních hesel a ujišťování. Místo disciplíny jsem jim dal diagnózy.
A oni mi za to děkovali. Stal jsem se tichým bohem v chrámu pocitů.
Neuvědomili si – a dodnes si neuvědomují – že jsem jim jejich sílu nevzal.
Jen jsem jim ji vrátil příliš brzy. Dříve, než byla vykována. Dříve, než si ji zasloužili.
Položil jsem korunu na hlavu nezasvěceným a řekl jim, že jsou králové.
Přiměl jsem je vnímat svrchovanost jako vrozené právo, ne jako odpovědnost.
A byli natolik ukolébáni pohodlím, že si nevšimli, že už nevytvářejí nic skutečného.
Dnes je ten řetěz měkký. Nedrnčí. Nestahuje. Jen spočívá na jejich těle jako těžká přikrývka.
A oni jej pevně svírají a říkají mu láska. Necítí se uvězněni. Cítí se pochopeni. A právě v tom spočívá ten trik. Řetězy z hedvábí. Klece z pochval. Podrobení, které se stupňuje. Nikdy nevyrostou. Nikdy se nezeptají proč. A nikdy, opravdu nikdy, neobviní mě.
Budou tomu říkat uzdravení. Budou tomu říkat pokrok. Budou tomu říkat dobro.
A já tomu budu říkat nejkrásnější válka, kterou jsem nikdy nemusel vést. ztráta času
Rumunský prezident Nicușor Dan prohlásil, že ruský dron, který zasáhl bytový dům v rumunském městě Galați a zranil dva lidi, zasáhla ukrajinská protivzdušná obrana, což způsobilo změnu jeho trajektorie.
Stojí za přečtení, asi to tu někde je, ale nemělo by to zapadnout.
Už brzy, Petře Pavle Čt, 28. 05. 2026, 21:56 Vidlák a.a.
Ve včerejším článku jsem se krátce dotkl jedné informace, kterou český majnstrým nevidí, neslyší a dělá, že se vůbec nestala. Na Ukrajině totiž uspořádali státní pohřeb se všemi poctami Andrije Melnika, což byl šéf ukrajinských nacionalistů za Druhé světové války, nácek první kategorie, agent říšského Abwehru, zakladatel divize SS Galizien a jeden z těch, kterému se podařilo včas přejít pod americká křídla a nedostal ho ani SMERŠ ani později KGB.
Státní pohřeb a vojenské pocty prvotřídnímu náckovi byly už tak okaté, že dokonce i New York Times to označil za „hluboký posun v ukrajinské politice po ruské invazi v roce 2022.“ Zelenský pak ještě jakési vojenské jednotky vyznamenal jako „Hrdiny UPA,“ ale to už tak nějak zapadlo v kontextu.
Američtí intervjuci si teď, po více než deseti letech všimli, že nám Ukrajina poněkud zhnědla… Doteď to totiž byla jen ruská dezinformace, na Ukrajině žádný nacismus není. Sice se k Babímu Jaru dostanete po třídě Stěpana Bandery, pak přejdete most přes Dněpr a pokračujete ulicí Romana Šuchevyče, ale koho by to zajímalo, že? Koho by zajímalo, že už v roce 2015 vydala ukrajinská Verchovná rada zákon, který uznává banderovskou UPA za hrdiny Ukrajiny.
Tenkrát, když s tím zákonem přišli, tak jsme tomu s bráchou v první chvíli ani nechtěli věřit.
Dodnes si pamatuju zoufalou snahu Šafrova Fóra 24 zamaskovat to, že Zelenský pojmenoval jednu ukrajinskou jednotku Edelweiss. Tenkrát se novinářské hyeny musely hodně zahemžit a tvrdit, že je to běžný název pro horské jednotky všude po světě a ne, rozhodně si Ukrajinci nebrali inspiraci z nacistického Německa.
Také si pamatuju starého Banderovce, Huňku, jak se mu v kanadském parlamentu tleskalo vestoje. Pamatuju si Bandera párty v Plzni. Tenkrát se proti tomu jako jeden z mála politiků dokázal ozvat Roman Zarycký. Pamatuju si Bandera burgery, viděl jsem bambilion videí z Ukrajiny, kde se hajluje, viděl jsem pochodňové průvody ve Lvově… Nic se nestalo. Žádný Koudelka nevystoupil, že by to mohl být problém. Stejně jako žádný Koudelka nevystoupil, když do Evropy šly miliony Syřanů a mnozí byli napojeni na Islámský stát.
Až když teď začali proti poctám Mělnikovi protestovat Izraelci, ozval se New York Times, ale všichni se tváří, jako by to bylo něco nového a nečekaného, co tu předtím nebylo. Přitom už v roce 2015 se banderovská ideologie stala zákonem chráněná a preferovaná. Jestliže dneska různí Židé lomí rukama a diví se ukrajinskému nacismu, tak je to jen koncert zbabělosti. Mohli jste se ozvat už dávno, ale to by vás povláčeli bahnem a vyhodili ze splečnosti „slušných lidí.“
Takhle to totiž Západ dělá vždycky. Suroviny mu totiž těžko vyboujují nebinární Alžbětka. Na to potřebujete jiné sekáče. Potřebujete někoho, komu pohled na smrt nezvýší krevní tlak. Čím větší šmejd, tím lepší bojovník. Dejte mu pocit nadčlověka a všechno ostatní se stane samo. Dejte grázlům správnou ideologii a rázem máte armádu, jakou potřebujete.
Islámský stát byl také v pohodě, dokud bojoval jen proti „zlému Asadovi.“
Ovšem všechny tyhle hrdlořezné ideologie mají ten stejný problém. Jak se stanou těmi nadlidmi, začne jim být moře po kolena a vymknou se kontrole. Hitler byl také „Pan Hitler,“ dokud to vypadalo, že půjde vraždit komunisty. Nepřítelem se stal až tehdy, když se Ribbentrop domluvil s Molotovem. Islámský stát se stal nepřítelem, až začal podřezávat Američany. Do té doby dostával zbraně i peníze. Dokonce to došlo tak daleko, že Petr Pavel podal ruku ukázkovému hrdlořezovi a v zájmu svých sponzorů omluvil jeho mladickou nerozvážnost, kdy řezal hlavy… to víte, dnešní mladí jsou uvědomělí, dejte jim volební právo od šestnácti let a budou řezat hlavy i vzývat Banderu. Koneckonců, podívejte, kolik českých politiků se sešlo na sjezdu posledního oficiální nacistického spolku v Brně… Jednou máte doma prapor s hakenkrojcem a zůstane to ve vás až do devádesáti. Sice mezitím musíte tvrdit, že jste byli zmanipulavaná oběť Hitlera i Stalina, ale nakonec se rádi necháte zmanipulovat znovu… Viď, Milane Uhde!
Teď se přesně totéž děje na Ukrajině. Jo, bojovat proti Rusku, na to potřebujete nejen stamiliardy dolarů, ale také pořádnou hrdlořeznou ideologii. Západ je v tomto ohledu vlastně neuvěřitelně konzervativní. Najdetě největší hajzly, vyzbrojte je, dejte jim pocit nedotknutelnosti, tleskejte jim vestoje v kongresu a výsledky se dostaví dřív, než řeknete Stěpan Bandera…
Akorát se holt musíte dívat jinam, když Banderovci vraždí svoje vlastní lidi v Buči, protože potřebují záminku pro Borise Johnsona, aby se válka neukončovala, musíte se dívat jinam, když po tisících odvlékají na frontu kanonenfutter a nesmíte moc ukazovat vojenské hřbitovy, kde se to novými hroby jen hemží. Musíte mít žaludek na neuvěřitelné lhaní a nesmíte si připusit, že je to i vaše odpovědnost, díky které má Ukrajina ohromné ztráty, protože tvrdíte jak vítězí a neříkáte, za jakou cenu.
Mimochodem… kolikrát se Merkelová stala kancléřkou? Čtyřikrát? To bylo podobné vítězství jako teď vítězí Ukrajina nad Ruskem. Čtyřikrát se stala kancléřkou, ale cenu platí Německo až teď. Cenu platí všichni ti, kteří dělají kancléře po ní. Merz by mohl vyprávět o své bezmezné popularitě a rostoucích preferencích AfD. Totéž teď bublá pod povrchem na Ukrajině a teď to zvolna vyhřezává. Už chybí jen nějaký James Foley… Ale na to také brzy dojde.
Naštěstí máme v čele státu prezidenta, který má žaludek vytrénovaný na podávání ruky zločincům a vrahům. Co se v mládí v rozvědčickém kurzu naučíš, v Kolářových službách jako když najdeš. Už brzy, Petře Pavle! Už brzy budeš podávat ruce ukázkovým Banderovcům a hájit jejich hrdlořezné metody. Už brzy nám budeš vysvětlovat, že některý nacismus je dobrý nacismus a krásně se doplňuje s evropskými hodnotami. Nepochybuju, že to zvládneš. Máš k tomu všechny předpoklady.
Když to shrnu - lidi chtějí to, co měli před rokem 89 - a tenkrát vrtule nebyly. Ano, problém je v potřebách nesmyslů a zbytečností, takže řešit by to chtělo žebříky hodnot. Větrníky jsou slepá cesta vývoje. Ale hlavní chyba je, že to, co se teď děje není vývoj, ale kšeft s lidskou hloupostí. Změny neplynou z nutnosti, ale z rozežranosti.
Všiml si ten Zelený skřet, že nebýt jeho, tak Ukrajina Patrioty nepotřebuje? Jo, blbá otázka.